Nova Gradiška

Město Nova Gradiška má dnes asi 16 tisíc obyvatel. Jde o chorvatské kontinentální město, které leží v severní polovině země, jednoduše asi v polovice cesty ze Záhřebu po dálnici E70 k srbským hranicím a dál do Bělehradu.

Městem prochází i významný mezinárodní elektrifikovaný železniční koridor Záhřeb – Lipovac.

Historie

Město není staré, bylo založeno v roce 1748 jako vojenská základna v boji proti Osmanům. Stara Gradiška je pevnost na řece Sávě jihozápadně od města.

Nejstarší stavby pevnosti byly jen ze dřeva, první kamennou budovou byl kostel sv. Theresie z let 1754-1765.

Nově založené město se rychle vyvíjelo nejen jako římsko-katolická farnost a významné vojenské, administrativní a ekonomické centrum, ale i průmyslově. První továrnu na textil byla postavena roku 1778. Po demobilizaci gradišského pluku v roce 1873 dostalo město civilní správu. Stalo se pak krajským městem s velkým významem dopravním, obchodním a kulturním. Byly zde postaveny velký pivovar Dragutin (1873), první v Chorvatsku na parní pohon, provozy na zpracování dřeva, keramika, nábytek a sirupy a likéry. Z pozdějších provozů to byl Matokovićův mlýn, několik cihelen, tiskárna atd.

Památky

Jak bylo výše psáno, nejstarší stavbou kostel sv. Theresie. Po stránce architektonické jde o cenné kulturní dědictví církevní architektury v Slavonii. Dalším církevní stavbou je kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, postavený v klasicistním slohu s půvabnou zvonicí nad vchodem v průčelí na počátku 19. století. Jeho interiér zdobí fresky chorvatského malíře Celestina Medoviče.

Ve starém městském jádru dále stojí stará soudní budova a vězení z 18. století. Z dalších budov to jsou Stará budova vojenské strážnice (hlavní stráž) s arkádami v přízemí je asi z roku 1770, secesní budova Gymnázia (1896) a lesní úřad (1913).

V osadě Černík, která leží severně, je františkánský klášter z 18. století (1751) se stálou expozicí o historii Bible, archeologickým muzeem s nálezy ze Svaté země a malé ZOO. Je zde i židovský hřbitov.

Město dnes

Na počátku 20. století se Nova Gradiška rozvinula v moderní a krásně upravené město, který mělo například jedno z prvních ve Slavonii dlážděné ulice (1910), parky a výstaviště, ale je také šestým největším městem v Chorvatsku, které mělo zavedené veřejné elektrické osvětlení (1913).

Mírné kontinentální podnebí, bohatství lesů, vod a úrodné půdy v zachovalém čisté přírodní prostředí dává možnosti k dalšímu vývoji průmyslu, zejména v dřevařském a potravinářském, ale také v oblasti zemědělství a domácí výrobě šetrné k životnímu prostředí.

Kultura

Město je kulturním centrem oblasti, je zde knihovna, muzeum, Galerie výtvarného umění a Dům kultury. Stěžejní jsou však velké společenské akce, jako třeba Karnevalové slavnosti, květinové výstavy, folklorní festival tradičních dechových nástrojů, „Novogradišské hudební léto“, setkání automobilů na mezistátní a státní úrovni, Fišijada, výstavy hub atd.

Pěkná je procházka centrem města s náměstím a parky.

Sport

Ani sport nezůstává za kulturou a je nedílnou součástí místních obyvatel i návštěvníků. Není tu sice žádný špičkový sport či oddíl, ale za zajímavost stojí ženská házená i ženský fotbal. Z velkých sportovních akcí je nutno jmenovat závody motocyklů na národní úrovni „Strmac“. Ze sportovních zařízení, která město nabízí svým občanům i návštěvníkům, to je třeba městské koupaliště s několika bazény, Městský stadion s atletickou dráhou, Tenisová hala malých sportů, bowling, gymnastická hala, tenisový areál, fotbalový stadion Concord (FC Slaven) atd.

Pro rybáře tu je vynikající oblast Orašje u Černíka, Kamen u Mačkovce, Strug, Staraču, ale rybařit lze i na jiných vodách.

Cestovní ruch

Jak bylo psáno, město věnuje velkou péči cestovnímu ruchu, začínají se tu značit cyklotrasy. První z nich je Trasa Fr. Belara Dida o délce 24 km, začíná u půjčovny kol a má tři větve.

Tradici si již získala Posavina, 30 km dlouhá cesta, kde se můžeme setkat s historií, tradicemi a lidovými zvyky a přírodními krásami řeky Sávy a posavských lesů. Stezku lze absolvovat různými způsoby, tedy na kole, na vozech taženými koňmi, organizovaně autobusem, pěšky a samozřejmě osobními auty. Po cestě můžeme ochutnat i krajové speciality, zasportovat si i koupit si krajové suvenýry.