Pohyblivé schody k šibenickému hradu

Jednu ze dvou hlavních dominant Šibeniku představuje jeho městský hrad sv. Michala, který stojí nad městem na jeho severozápadní straně. Dříve byl označován jako „pevnost sv. Anny“, ale tento název se nyní již nepoužívá. Jako pevný hrad, o němž se tvrdilo, že je nedobytný, byl postaven na kopci 70 metrů vysokém kolem roku 1000 jako „castrum sancti Michaeli“, tedy pevnost sv. Michala. K městu od něj vedou městské hradby, zesílené na několika místech obrannými věžemi. Hrad byl v 11. století sídlem slavného chorvatského krále Petra Krešimira, který pod ním založil první skutečně chorvatské město, jež nazval Castrum Sebenici – tedy dnešní Šibenik. Až do současné doby bývá proto Šibenik nazýván „Krešimirovým městem“. Právě za Krešimira dosáhl středověký chorvatský stát největší moci.

Hrad a městské opevnění představovaly záruku bezpečnosti pro jeho obyvatelstvo. A bezpečnou možnost úkrytu Šibeničtí velmi potřebovali. Provozovali totiž pirátství, které bylo pochopitelně trnem v oku sousedním státům, především Benátkám. Právě Benátčané se již ve 12. století ovládnout město, což se jim na přechodnou dobu podařilo. Jejich prvním počinem pak bylo poboření městského opevnění včetně hradu, s tím, že nemělo být už nikdy obnoveno. Šibeniku se pak podařilo se na 250 let vymanit z benátského područí, ale od začátku 15. století získali Benátčané Šibenik zpět, a to na dlouhých téměř 400 let. To už ale neusilovali o likvidaci městské fortifikace, ale naopak hrad i hradby v 15. století obnovili a zpevnili. Hrad však v průběhu dalších staletí poničil výbuch v hradní prachárně; byl však obnoven, a tak dnešní vzhled pochází z 18. století, nejstarší části pak z 15. století.

Benátčnané při obnově hradu v 15. století pamatovali i na možnou únikovou cestu, která by při útoku na město z pevniny umožnila v případě největších nebezpečí uprchnout na mořské pobřeží a odtud na moře. Naopak při útoku z mořské strany umožnit obyvatelům města utéci pod ochranu hradních zdí. Tuto cestu také vybudovali a nazvali ji „strada socorzo“, tedy chorvatsky „cesta spasa“, tedy „cesta záchrany“, „záchranná cesta“. Bylo to vlastně příkré dřevěné schodiště vklíněné mezi dvojitými hradbami v dnešní nejstarší části Šibeniku – Dolac, které ještě v roce 1992 bylo zaneseno různými odpadky a nacházelo se ve špatném stavu.

Dnes po vyklizení a zakonzervování představuje „cesta záchrany“ jeden z nejpozoruhodnějších a nejzachovalejších historických detailů starého Šibeniku. Tato úniková cesta byla v době svého vzniku i úctyhodným stavebním počinem, neboť na délce 40 metrů bylo třeba zvládnout výškový rozdíl 28 metrů, a to ve velmi těžkém terénu strmých, těžko přístupných skal.

Toto zvláštní historické stavební dílo se stalo výzvou pro moderního architekta Nikolu Bašiće, který vždy usiloval o vytvoření něčeho neobvyklého, mimořádného jak po architektonické, tak i technické stránce, a zároveň šokujícího. Tento zadarský architekt dokázal již v minulosti dotáhnout své vize až do konečné realizace. Vždyť jeho dvě nejznámější díla – „Mořské varhany“ a „Pozdrav Slunci“ v Zadaru se staly jedinečnými atrakcemi a velkým magnetem pro návštěvníky tohoto města. Již před několika lety vypracoval Bašić ideový projekt využití „cesty záchrany“ jako spojnice mezi nábřežím a hradem sv. Michala. V úzkém prostoru mezi hradbami navrhuje vybudovat pohyblivé schody (eskalátor), které by byly zastřešeny průhlednou střechou z plexiskla.

Vedení města Šibeniku vede nyní s Nikolou Bašićem jednání o detailech tohoto futuristického projektu. Zatím je dohodnuto, že architekt vypracuje podrobnou nabídku, včetně cenové kalkulace. Vedení města je si vědomo, že samo nedisponuje finančními prostředky potřebnými k realizaci takového díla, ale vypracovává dokumentaci pro využití přístupových fondů Evropské unie. V žádném případě nelze však počítat s realizací v nejbližší budoucnosti; je to však nevšední námět pro další léta.

Pohyblivé schody k šibenickému hradu nejsou však jedinou Bašićovou vizí, kterou chtěl v Šibeniku uskutečnit. Ta další je ještě odvážnější: propojit lanovkami všechny tři městské pevnosti!