Ostrov Svatého Klementa s rozlohou 5,27 km2 je největším ostrovem z Paklených ostrovů neboli Pulpských ostrovů. Je to skupina vápencových ostrovů v Jaderském moři , na chorvatské části Jadranu v blízkosti přístavu Hvar.
Jméno souostroví nesou ne podle Pekla, že se jim u nás omylem říká Pekelné ostrovy, ale podle paklina, typu borovice pryskyřice. Správně by tedy měl český název být Smolné ostrovy. Smůla se kdysi používala při stavbě dřevěných lodí.
Doprava
Na ostrov vyplouvají vlastně nonstop čluny odplouvající z přístavu ve Hvaru od Arzenálu. Auta však na ostrově nejezdí. Lodě připlouvají zejména do severní zátoky Palmižana, která slouží jako přístaviště a jachtařský přístav ACI Marina Palmižana.
Příroda
Svatý Klement leží uprostřed souostroví a je obklopen několika menšími ostrovy, zejména na východě a západě, jak leží také jeho osa. Ostrov je ale velmi členitý, přes jeho délku 6 km vybíhá z něho na dvacet poloostrovů, vlastně výběžků. Nejsevernější bod souostroví se nachází na špičce Mociguzica, zatímco nejjižnější bod se nachází na ostrově Stambedru. Jižním směrem dosahují poloostrovy délky až 1 km, na severu jsou kratší. Mezi nimi se pak rozkládají nádherné zátoky. Z nich můžeme jmenovat Studenou, Smolnou (Paklenou), Taržče, Perna atd. Pobřežní oblast St. Klement také tvoří kamenitá neplodná půda. Nejvyšším vrcholem je Glavica s výškou 94 m. .
Ostrov je sice oblíbeným návštěvním místem rekreantů a námořníků, ale přesto tu najdeme nedotčenou přírody, můžeme si zde připadat jako v botanické zahradě, kolik zde najdeme rostlin, jako je aloe vera, vřes, šalvěj, rozmarýn, olivy, heřmánek, ale také můžeme pozorovat bohatou faunu. Paklinské ostrovy jsou chráněnou přírodní památkou v kategorii významných krajinných oblastí vyhlášenou v roce 1972.
Osídlení
Archeologicky byly na Svatém Klimentu objevené stopy pozdně antické civilizace. Na okrajích zálivu v zátoce na jižním pobřeží jsou například základy a zdi římské vily. Ve středověku se tu pásla velká stáda ovcí, odpařovala se tu mořský voda a získávala se tak sůl, ale pěstovala se tu i vinná réva a lovily ryby. Dnes jsou zde tři občas obydlené vesnice, Palmižana , Momića Polje a Vlaka . V Palmižaně je přístav, ale i v zátoce Soline je možnost ukotvení. Ostrovy slouží většinou cestovnímu ruchu, jeho obyvatelé jsou převážně zaměstnáni v různých rekreačních zařízeních, jen občas se ještě živí zemědělstvím či rybolovem.
Ostrov dostal své jméno podle zdejšího kostelíka sv. Klementa, který je patronem námořníků. Proto se zde poslední neděli v červenci již tradičně koná velmi oblíbená pouť na jeho počest, kdy sem na ostrov připluje snad polovina všech obyvatel města Hvaru, ale i mnoho dalších návštěvníků a námořníků.
Cestovní ruch
Pobyt na ostrově není pro většinu návštěvníků dlouhodobý. Jak bylo již zmíněno, jsou zde jen tři osady, z nich nejvýznamnější je proslulá Palmižana. Ta je rozložena u dvou zátok: Palmižana (Luka Palmižana)a Vinogradišće (Uvala Vinogradišće). V chráněné a k severu orientované zátoce Palmižana je známý jachtařský přístav ACI Marina Palmižana. Sem pak míří pravidelné i nepravidelné lodní spoje, se kterými se sem dostávají rekreanti většinou z Hvaru na jednodenní koupání. Obvykle všichni připlují během dopoledne a pak v odpoledních hodinách se všichni vracejí zpět. Za zmínku stojí zdejší arboretum, založené v roce 1906 botanikem Eujeniem Meneghellem, kdy jeho součástí je několik vil a bungalovů k pronajmutí.
Palmižana a Vinogradišće
Koupání se doporučuje ne v Palmižane, ale v sousední již také zmíněné malebné a hluboké zátoce Vinogradišće. Zde se nachází po řadu desetiletí známá krásná písečná pláž s drobnými oblázky. Od přístaviště v zátoce Palmižana je to sem pěší cestou kousek přes nízký ostrovní hřeben. Pro příznivce koupání na skalnatém pobřeží je zde spousta míst na březích zátok, i když v sezóně bývají i ty obleženy stovkami turistů. Pro naturisty se vyhrazena také část pobřeží. U zátoky najdeme i dostatek možností k posezení s jídlem a k občerstvením. Přímo v Palmižaně bývá v sezoně otevřeno několik restaurací a možnost ubytování v penzionech. Palmižana dlouhé roky přitahuje a inspiruje celé generace chorvatských umělců. Ti se zde často setkávají na ostrově při tvorbě děl.
Téměř přes celý ostrov se pod korunami borovic klikatí vyšlapaná, ale neoznačená pěšina, po které lze navštívit i další místa ostrova, např. osadu Vlaka západně od Palmižány. Najdete tu malebné staré domky, hezké koupání v severní zátoce zvané též Vlaka. Je odsud také pěkný výhled na ostrov Vis z jižního pobřeží. Vlaka má dvě přístaviště, na severním i na jižním pobřeží. Jižní zátoka Soline má pak velmi pozvolný vstup do moře, ovšem velkou předností je zdejší léčivé bahno. To sem láká mnohé návštěvníky z Hvaru a léčí se tu zejména choroby pohybového ústrojí. Z jižního pobřeží je krásný výhled na ostrov Vis. Osada Vlaka je rozložena uprostřed vinohradů. Zdejší písečná půda se podobá půdě v Lumbardě na Korčule a rodí se tu známé víno grk, ovšem zdejší nemá tu proslulost, ale je znalci si ho velice cení. Většina domů jsou starobylá stavení s ozdobnými vnějšími schodišti. Zdejší konoba, vinárna, je vyhlášenou gurmánskou zastávkou s výborným pitím i jídlem.
Byla jsem tam, nádhera