Knin

Knin je poměrně malé chorvatské město (s počtem obyvatel asi 15 000) leží v dalmátské části Chorvatska v nadmořské výšce zhruba 214 m. n. m., s celkovou rozlohou 355 km², přímo na tahu železnice ze Záhřebu do Splitu a jen 56 km od pobřeží Jaderského moře. Správně patří do šibenicko-kninské župy. 3 km od města pak pramení řeka Krka, která zároveň tímto městem protéká.

Trocha historie

Málokdo z cizích ví, že již v 1. stol. př. n. l. se v blízkosti města nacházel římský vojenský tábor zvaný Burnum. Leží jen 18 km od dnešního centra města. Knin je ve zdrojích sice zmiňován až v 10. stol. v písemných materiálech byzantského císaře Konstantina VII., ale předcházel mu právě tento římský tábor. Již v 11. stol. zde při městu vznikla diecéze a r. 1080 byl Knin dokonce vyhlášen hlavním městem tehdejšího státu, a to za vlády krále Zvonimira.
Turci, Maďaři, Rakušané i Francouzi tu pak sváděli boje o velmi významnou vojenskou pevnost, která tu byla až do 13. stol. Město bylo nakonec bohužel dobito v r. 1522 právě Turky, načež ho pak museli Chorvaté opustit. Knin tak podléhal osmanské nadvládě ještě dalších 150 let, nato ho pod svůj patronát získala Benátská republika. Znovu navrácenými Chorvaty zde byl postaven r. 1709 kostel i františkánský klášter. Tento se stal r. 1797 majetkem rakouského mocnářství a během této doby zažil konjunkturu.

K prudkému zhoršení vztahů mezi místními Srby a Chorvaty došlo ke konci 80. let 20. stol. R. 1989 si totiž zdejší srbská komunita ve velkém stylu připomínala 600 let od bitvy na Kosově poli po vzoru kosovských Srbů, přičemž v nedaleké obci nedlouho poté Chorvati oslavovali 900 let od smrti krále Zvonimira. Po těchto vzájemných manifestacích, kdy se jednotlivé komunity vytahovaly a snažily se navzájem předčit tu druhou, se jejich vztahy výrazně ještě více zhoršily. Do oblasti obývané zejména Srby, nazývané jako Krajina a jejíž centrem byl právě Knin, dorazila bojová atmosféra, jež se již nějakou dobu vyskytovala v nedalekém Kosovu, úspěšně podporovaná režimem Slobodana Miloševiče a antikomunisty. V r. 1990 pak po veřejné liberalizaci poměrů v celém Chorvatsku došlo ke vzpouře Srbů, nabývající ozbrojený charakter. Byly dokonce blokovány pomocí barikád přístupové cesty k městu v souvislosti s tzv. balvanovou revolucí, načež starosta vyhlásil válečný stav a bylo zároveň vypsáno referendum o autonomii oblasti, na základě něhož byla později vyhlášena Srbská oblast Krajina, transformující se časem v republiku. Chorvatská vojska získala konečnou vládu nad městem až r. 1995 během rozsáhlé válečné operace zv. bouře [oluja]. Nastala poválečná obnova města, která však není příliš rychlá vzhledem k tomu, že celý kraj není dost atraktivní pro nově příchozí, jež by nahradili původní odsunuté srbské obyvatelstvo. Původně ještě v r. 1991 totiž byli v této župě Srbové v převaze nad Chorvaty zhruba v poměru 4:1 (Srbů bylo 80% a Chorvatů pouze necelých 14%).

Levné apartmány u Zadaru